co je nového?

Nevím, jestli mám ve psaní pokračovat. Poslední dobou se soustředím jen na to zahrát co nejlépe svou smrt. Ve smyslu toho nebýt vidět, nebýt aktivní. Nebaví mě lidem přidělávat starosti, nebaví mě lidi otravovat. Je až neuvěřitelné jaký jsem introvert. Strašně mě zajímá jestli mi celá ta karanténní doba víc vzala, nebo dala. Zjistil sem jaký opravdu jsem, jak reaguji v určitých situacích. Jsem teď takový jaký jsem, ne takový jakého si mě někdo přeje. Abych byl upřímný, tak můj svět je absolutně černobílý, nic nevidím jinak než černobíle. I to co píšu mi přijde strašně sobecké, tímhle nikomu nepomůžu, tady jen vypisuji svoje pocity. Každý si zvolil nějakou cestu, pro mě je ta cesta pomáhat lidem. To je jediné co mi dělá radost, ale poslední dobou mi dělá velký problém radit lidem. Opravdu velký. Těžko se radí ostatním, když ani sám sobě nedokážu pomoct. Nemyslím si, že bych někomu poradil špatně, ale je to pro mě těžké radit někomu ohledně vztahu, když můj nejdelší vztah byl jeden měsíc. Na co šáhnu to pokazím, alespoň co se týče mezilidských vztahů. Nejsem v pozici, kde bych mohl někomu řídit život, ani nechci. Strašně mi vadí komunikace na internetu. Dostávám se do situace, kdy mám náladu 2x za měsíc na něco odepsat. Poznávat nové lidi, nebo chodit mezi lidi, nic pro mě. Nejsem člověk, který by všem psal, nepíšu si už tak půl roku s nikým novým, celkově konverzace na internetu mě hrozně unavují. Nejraději bych zmizel, vypl telefon, zavřel ho do šuplíku, jenže tohle nejsem schopný udělat, mám co dělat abych si udržel ten odstup od přidávání věcí na internet. Vždy byly sociální sítě ta věc, kde sem psal své pocity abych to nedržel v sobě když sem neměl nikoho komu bych to mohl říct. Poslední dobou tohle píšu na papír. Na kole si lečím své frustrace z chyb, které sem udělal. Ventiluji si tam svou agresi vůči lidem. Risk je zisk je hodně velká lež, celý život něco riskuji kvůli svému přesvědčení. Být ovečka, tak mám asi hodně kamarádů, šťastný život, ale nedokázal bych se přetvařovat. Hodně mě štve ten fakt, že sem strašně rychle dospěl. Nad vším přemýšlím tak jak nikdo v mém věku. Jsem nudný člověk, vadí mi společnost hloupých lidí. Nebaví mě akce. Vyhovuje mi trávit čas s lidmi, se kterými si mám co říct. Mám hodně specifický humor. Poslední dobou si dávám hodně bacha na lidi a raději jsem doma, protože být ve společnosti dementů mě vytáčí, už po hodině mám pocit, že všechny asi zabiji. Jsem hrozně náladový člověk, jsem schopný když mě někdo vytočí bouchnout dveřmi a už se nevrátit. Dřív sem to řešil trávou, jenže to je chvilkové oblbnutí hlavy, to nikomu nepomůže. Ale někdy je opravdu těžké zvládat mou hlavu. Hrozně doufám, že se mi jednou vrátí to jak se chovám k lidem, to že jsem relativně slušný i na lidi, kteří by zasloužili pár facek. Doufám že si najdu cestu k nějakým lidem i přes to jaký jsem. Jsem hodný, ale fakt mám určité zásady a meze, které když někdo překročí tak konec. Lidi, kteří si mě neváží jsou pro mě zbyteční. Za člověka, kterého mám rád jsem schopný dát ruku do ohně. Můj cíl je teď být pokud možno co nejlepší v tom co dělám, najít si lidi, co mi fakt dávají smysl a netáhnou mě sebou ke dnu. Asi přišel i čas na to si najít holku, nemusel bych to v 16 řešit, ale mám to v hlavě tak nastavené, že je asi na čase a byl bych za to velmi rád. Ale nebudu se pouštět do vztahu za každou cenu, ale když to bude stát za to, tak velice rád a myslím, že to bude ten moment, kdy budu šťastný i za to málo co mám. Fakt je ten, že je super umět si poradit sám, protože v dnešní době není dobré se na někoho spoléhat. Co si neudělám sám, tak to nemám a asi je to dobrý základ pro život.