Za vše co se mi dělo si můžu sám
Hodně často a všude píšu, jak jdu svému štěstí naproti a prezentuji to až moc. Ale ono hovno. Je to úplně naopak a myslím, že je třeba se o tom bavit, i když tohle bude jen o mě. Ale myslím, že se nad tím někdo může zamyslet a neopakovat stejné chyby. Myslím, že je na čase uznat svou chybu i když zpětně. Měl sem s tím doposud problém, reálně sem někomu uznal svou chybu až dva měsíce zpět. Do té doby to bylo jen z donucení a nebylo to upřímné. Řeknu to tak, jak to je, jsem upřímný člověk, ale to není zlá vlastnost, sám od ostatních vyžaduji konstruktivní kritiku, to aby mi někdo řekl „mám tě rád, ale tohle si posral, tohle děláš špatně“. Bez takového člověka si život nedokážu představit. Jenže já se proberu, vidím nějaký shit na Twitteru a dřív sem hned reagoval, poslední dobou sem nad tím mávl rukou, ale jsem dement, nedalo mi to spát a vždy sem se musel pustit do zbytečného sporu, který stejně nikam nevede. Já si to prostě vždy měl odpustit a vykašlat se na to, každý svého štěstí strů...